Elena Vázquez

Dál jsem na něj zírala, když znovu promluvil. „Prosím, nenuť mě odejít.“

Uvolní jednu ruku z mého zápěstí, aby mi tak jemně sevřel okraj čelisti. Při tom doteku tiše zakňourám.

Vittorio mě zabalil do svého objetí, hlavu jsem měla opřenou o jeho hruď, přímo nad jeho srdcem, takže jsem slyšela, jak mu skrz košili divoce bije.

Obtočí ruku kolem mého týlu a kolébá mě, drží si mě blízko,