Elena Vázquez

Máš mé slovo. Sáhl do kapsy saka a vytáhl z ní telefon. Podal mi ho. „Tady, vezmi si ho.“

„K čemu to je?“ Otáčela jsem malý vyklápěcí telefon v ruce.

„Je to jednorázový telefon. Napíšu ti tam místo, kde se zítra večer sejdeme. Řekni Vittoriovi, ať přijde sám. Nepřeju si, aby se to zvrtlo,“ řekl.

Zev přistoupil blíž, dokud se na mě nepodíval shora dolů, a v očích mu zablikalo to otrav