Pohled Eleny.

Věděla jsem, že jsem překročila hranici.

Oba jsme trpěli a má bolest nade mnou vítězila.

Pomalu jsem se posadila na okraj stolu, prsty zaťaté do látky županu. I přes tu silnou vrstvu, kterou jsem na sobě měla, mi byla mrazivá zima.

Potřebovala jsem teplo svých dětí.

Chybělo mi Mariannino tiché chichotání, Marcovy drobné krůčky po domě a Lorenzův chlapský smích.

Bylo to horší než jaká