Pohled Vittoria.

V mžiku jsem přiběhl k Marianně a vzal ji do náruče. „Tati!“ vzlykala a pevně se mě držela. Objal jsem ji stejně tak křečovitě. Diego už měl v náručí Marca.

„Už je to dobrý, zlato,“ zamumlal jsem jí do vlasů. „Ten zlý pán je pryč. Je po všem.“ Za námi se Claudiovo bezvládné tělo svezlo dopředu.

Splnil jsem, co jsem tomu zmrdovi slíbil. Nikdo si se mnou nebude zahrávat a neodejde b