Pohled Eleny.

„Mami!!!“ křikla Marianna, když jsem vyšla z pokoje, sotva při smyslech a s očima ještě napůl zavřenýma.

„Ach, zlatíčko moje,“ řekla jsem, otočila se jejím směrem, když se ke mně tryskem rozběhla a přitiskla se mi ke kolenům, což mě donutilo k úsměvu.

Páni! Roste tak rychle. Ani si nechci představovat, jaký bude život, až přijde čas, aby se odstěhovali od rodičů.

Jemně jsem ji pohlad