Kolem poledne padlo na smečkový dům ticho tak husté, že i cinkání nádobí z kuchyně znělo vzdáleně a tlumeně. Dlouhý jídelní stůl v zasedacím sále byl prostřený — vyleštěné stříbro, křišťálové sklenice a kouřící mísy s jídlem, kterých se nikdo neobtěžoval dotknout. Ve vzduchu se vznášela vůně pečeného masa a bylinek, ale hlad, který v místnosti panoval, nebyl po jídle — byl to hlad po odpovědích.

C