Místnost ztichla, vzduch ztěžkl vůní leštěného dřeva a hořícího kadidla. Venku se slunce nořilo za hranici stromů a vrhalo na podlahu dlouhé jantarové pruhy. Světlo malovalo na Silasově tváři zlaté a stinné odstíny, jeho výraz byl nečitelný, jak si shromažďoval myšlenky.

Draken a Ronan čekali mlčky, zatímco Gideon se naklonil dopředu a opřel se lokty o kolena — postoj Alfy, který strávil desítky l