Když Jessamine a Declan kráčeli ruku v ruce k sídlu smečky, podzimní vzduch s sebou nesl slabou vůni borovic a kouře z ohnišť. Ranní světlo pronikalo skrze stromy a kreslilo po cestě zlatavé pruhy, zatímco jejich kroky dopadaly v pravidelném rytmu — klidném, důvěrném, jednotném. Ale čím hlouběji postupovali do srdce území, tím více očí je sledovalo.

Členové smečky se zastavovali uprostřed rozhovor