Ve chvíli, kdy se za ním zavřely dveře jejich apartmá v sídle smečky Astral Moon, pocítil Cormac ono závěrečné cvaknutí jako rozsudek. Jako úder soudcovského kladívka. Jako osud zpečeťující verdikt, se kterým nikdy nesouhlasil.

Ticho pohltilo místnost.

Teplé zlaté lampy omývaly vyřezávané dřevěné stěny. Ve vzduchu se líně vlnil kouř ze šalvěje a prolínal se s jemným pulsem dominance Astral Moon —