Kaelen

„Dobré ráno, Martho.“ Zívl jsem, Varkos se mnou, takže to zaburácelo. Ucouvla do rohu cely, teď už úplně vzhůru, a já si přitáhl židli, otočil ji a opřel si bradu o žluté plastové opěradlo.

„Co ode mě chcete?“ vykoktala a přitáhla si kolena k hrudi, k smrti vyděšená tím, že jsem byl jen v boxerkách, a protože byla asi tak vysoká jako moje družka, povzdechl jsem si.

„Jen odpovědi,“ řekl jse