Cassian se opřel ramenem o chladnou omítku zdi a paže si pevně překřížil na hrudi. Oči upíral pevně na Adriennein frustrujícím způsobem stoický výraz. Pod jeho tichým pozorováním vřelo známé podráždění. V duchu se vysmíval té absurdní scéně, která se odehrávala kolem nemocničního lůžka. V jeho mysli existovalo jen jedno logické vysvětlení. Byl naprosto přesvědčený, že Serena se se svým nadřazeným