„Vážně nehodláš poslouchat rozum?“ Julian udělal krok vpřed.

Když ale uviděl v Adriennině ruce stříbrnou jehlu, zaváhal a zastavil se.

Julian řekl: „Podívej, předtím jsem ti vážně nerozuměl a už jsem se omluvil. Co ode mě ještě chceš?

„Snad mi neříkej, že chceš Serenin pokoj?

„Adrienne, možná bys měla trochu couvnout.

„Nebuď příliš chamtivá.

„Všechno, co ti můžu slíbit, je to, že už se v tobě nebu