Dominicova slova a ten pohled v jeho očích se Adrienne neustále přehrávaly v mysli.

Přitiskla si ruce na hořící tváře, ale nemohla zabránit úsměvu, který jí pohrával na rtech.

Byl jako kámen vržený do jejího poklidného života, vířící vlnky, které ne a ne odeznít.

A ona se těch vlnek nebála. Naopak, přistihla se, že se těší na vlny, které by mohly přinést.

Té noci.

Adrienne nespala vůbec dobře.

Ve