Nebýt těchto mimořádných okolností, Isabella by si ze všeho nejvíc přála, aby Elara na všechno zapomněla.

Byla to matka. Přála si jen to, aby její dítě bylo v bezpečí a zdravé.

Isabellina tvář v tu ránu zbledla, prsty svíraly okraj zástěry tak silně, až jí zbělely klouby.

Udělala půlkrok vzad, jako by ji ta slova popálila, hlas se jí sotva znatelně zachvěl. "Ne."

Adriennin úsměv zamrzl, ramena se