Lucien kráčel po Platanové uličce ještě dlouho a jeho kožené boty tiše křupaly, jak šlapal po slupkách z kaštanů na zemi.

Večerní vánek mu rozcuchal vlasy na čele a prázdná igelitka v jeho ruce byla zkroucená k nepoznání. Na konečcích prstů stále cítil vlhkost z okvětních lístků růží.

Lucien došel na autobusovou zastávku a posadil se na studenou lavičku, přičemž vzhlížel ke světlu zářícímu z Adrie