Adriennin hlas byl tichý a jemný, když se zeptala: „Nechceš jít na chvíli dál?“

Její slova se k němu vznesla jako slabá vůně květin ve večerním vánku a vyslala Dominicovým srdcem jemný záchvěv.

Podíval se dolů na ni, opřenou o jeho rameno. Měsíční svit se rozléval po její tváři, zardělé od vína, její řasy jako drobné vějířky vrhaly jemné stíny. Dokonce i její opatrný tón jako by se rozplýval v něz