Vůně kávy se stále vznášela ve vzduchu, ale Adriennina slova: "Nemůžu ti o tom nic říct," zasáhla Juniu jako ledové bodnutí do srdce.

Zírala na Adrienninu vzdalující se postavu a nehty se jí zaryly do dlaně, až jí zbělely klouby, a teprve po chvíli se probrala do reality.

Pomyslela si: 'Zjevně mě Adrienne nepovažuje za skutečnou kamarádku.

'Asi si s tím budu muset poradit sama.'

Vytáhla telefon a