Když paní Vargasová viděla, jak Ruby tak srdceryvně pláče, objala ji. „Vždyť jde jen o rodinu Kensingtonových. Neboj, tvůj otec to teď Kensingtonovým nenechá jen tak projít. Tak mě poslechni a raději něco sjez.“

Když konečně trochu utišila Rubyiny emoce, u dveří do pokoje se objevil komorník. „Paní, je tu nějaká žena jménem Vivienne Kensingtonová a přeje si mluvit s mladou dámou.“

Při zaslechnutí