Harper na zlomek vteřiny zkoprněla. Bylo zřejmé, že Viviennin problém na ni byl příliš. „Dobře, tomuhle vážně nerozumím.“

Vivienne položila Harper ruku na rameno a s okouzlujícím úsměvem řekla: „Harper, uvědomuji si, že jsi moje jediná nejlepší kamarádka. Nevzdala jsi to se mnou, bez ohledu na to, jak jsem byla namyšlená nebo jak mě ostatní očernili. Nevím, co bych tehdy dělala, kdybys mi nepomohl