Přesto všechno bylo Vivienne Gideona stále líto.

Pohladila ho po hřbetu ruky, sklopila zrak a řekla: "Gideone, bez ohledu na to, co se v budoucnu stane, neopustím tě. Ledaže..."

'Ledaže co?'

No, to ještě nedomyslela.

Nevěděla, proč by najednou říkala něco takového. Možná to bylo tím, že jí Gideon všechno toleroval? Sama nedokázala říct.

V minulosti žila v domnění, že Gideon je v jejím životě pouhý