Gideonova tvář působila pod prolínajícími se bílými světly a stíny měkce – byla bezchybná, hluboká a přitažlivá tak, že by to žádná slova nedokázala dokonale popsat.

Vivienne k němu přistoupila, zvedla ruku, lehce mu přejela prsty po obočí a sjela jimi dolů po hřbetu jeho ostře řezaného nosu.

Gideon se zamračil, zvedl ruku, popadl ji za zápěstí, stáhl si ji do náruče a pak pomalu otevřel oči, aby