„Je to proto, že jsem ztratil paměť?“ pootevřel Gideon rty a začal vypadat stejně lítostivě jako malé děcko, které opustili rodiče. „Proto už mě nepotřebuješ?“

Vivienne se uchechtla a vrhla se mu kolem krku. Přitiskla své rty k jeho uchu a pošeptala: „Kdo ti řekl, že už tě nepotřebuji? Potřebuji tvé srdce. Chci tvé tělo. Chci, aby byl každý tvůj kousek můj.“

Gideon si ji upřeně měřil. Její úsměv b