Následujícího dne pršelo.

Studený podzimní vítr narážel do oken auta a kapky deště stékaly po zamlžených sklech, čímž rozmazávaly výhled ven.

Auto parkovalo před vchodem do nemocnice. Vivienne vystoupila s deštníkem v ruce a rozevřela ho. „Strýčku Blaire.“

„Omlouvám se, že tě obtěžuji, abys mě vyzvedla i v takovém dešti.“ Blair si od Vivienne vzal deštník.

„To nic není.“ Vivienne se podívala na ho