Vivienne mu zabořila tvář do ramene. Bylo to příliš trapné.

Gideon ji posadil na lavičku, položil ruku na opěradlo za ní a zdálo se, že mu to nestačilo. „Chceš pokračovat?“

Vivienne se v domě hrůzy tak vyděsila, že měla v očích stále slzy a vypadala velmi zranitelně.

„Už ne,“ hlesla.

Gideon se zasmál a jemně jí setřel slzu z koutku oka. „Takže moje Vivi se přece jen umí někdy bát.“

Zabručela, odvr