Harper a Vivienne odešly ze salonu. Vivienne viděla, jak Harper věší hlavu a působí poněkud zplihle, takže jí dala ruku za záda a poklepala jí na ně. „Stůj rovně a buď sebevědomá.“

Harper nevěděla, jestli se má smát, nebo brečet. „Vždyť jdu jen na pohovor. Je to fakt nutné?“

Vivienne odpověděla vážným tónem: „Samozřejmě, přemýšlej o tom. Mnoho profesorů na hudební akademii je mladých. Měla by ses