Vivien musela udělat krok zpět, aby mohla postoupit vpřed, a nevzbudila přitom přílišné podezření.

Matteo náhle vytáhl z peněženky veškerou hotovost a hodil ji na postel. „Tohle je všechno, co mám. Víc ti dát nemůžu.“

Vivien ztuhla, jako by ji to hluboce ponížilo. „Za… za koho mě máš?“

„A za koho asi?“ zapínal si Matteo kabát. „Vylezla jsi na mě, když jsem byl v bezvědomí. Můžeš si za to sama. To