Zdálo se, jako by si paní Brooksová při těch slovech představovala, jaký byl Phil za života. Pro některé lidi bylo v takové bolesti těžké přijmout pravdu, protože jediným únikem pro ně byly vzpomínky a představy.

Vivienne ji nepřerušovala; vypadala totiž, jako by vyprávěla o synově běžném dni. Jak však mluvila, náhle se přes stékající slzy tiše zasmála, až se jí slova zadrhla v hrdle.

V tu chvíli