**Pohled Danta**

Opírám se ve svém předraženém, přehnaně velkém a luxusním kancelářském křesle z černé kůže a moje ruce jsou zaměstnané leštěním dvou mých nejoblíbenějších zbraní. Byly to dárky od mého zesnulého dědečka a jejich perleťové rukojeti se už kvůli neustálým dotykům mých ztvrdlých rukou neleskly tak, jako dřív.

Poslouchám Enza a Roa, jak našim nejlepším vojákům vysvětlují plán naší mise