Z lesa se ze tří stran vyřinuly siluety zahalené v černých plamenech; jedinou přirozenou bariéru tak tvořil už jen útes a vodopád za útočištěm.

V temných plamenech plápolaly karmínové oči jako žhavé uhlíky roztroušené po černém moři. Na Maeveiny ušní bubínky nalehl zvuk, který vlastně ani zvukem nebyl – syrový, beze slov, naprosto nepatřičný. Na okamžik ztratila soustředění. Než se z toho vymanila