Tváří v tvář Declanovi vypadal Colton nesmírně ublíženě, jako by všechno byla Elenina chyba.

Elena, podepíraná Declanem, cítila drtivou bolest. Na vteřinu se jí zatmělo před očima a uši jí naplnilo ostré zvonění – na okamžik neslyšela vůbec nic.

Rozeznala jen Coltonův pláč, zkreslený jako zlověstný šum znějící jí lebkou, což bolest ještě zhoršovalo.

Kapky krve jí stékaly po tváři a dopadaly na zem