„Pšt, Coleu, neplač.“ Vivian se zlomil hlas a v očích se jí zaleskly slzy. Vidět svého vnuka vzlykat jí trhalo srdce.

Arthur přihřměl ze schodů dolů, jakmile uslyšel ten povyk. „Ruth, vezmi Colea do mého pokoje,“ nařídil a vrhl na Elenu nesouhlasný pohled. V jeho očích, co na tom bylo tak hrozného, nechat toho kluka přespat?

Ruth zaváhala, těkala pohledem mezi Elenou a plačícím chlapcem, a pak nat