Odpolední podzimní slunce proudilo oknem a dopadalo na Declanovy lehce se chvějící řasy. Ve střídajícím se světle a stínech měla Elena pocit, že zahlédla slzy.

'To se mi určitě jen zdá,' pomyslela si Elena. 'Neexistuje, že by Declan skutečně brečel jen kvůli pár mým drsným slovům.'

Elena sklopila zrak, zamyšlená, ale neodvážila se znovu pohlédnout Declanovi do očí. "Nesnažím se trestat sama sebe.