„Asi se stydí ukázat, možná se bojí, že ho zahlédneš, Eleno. Není se čemu divit – kdo by chtěl, aby ho někdo viděl takhle ubohého?“ dodal Elias s posměšným úšklebkem.

Zachytil v Eleniných očích zmatek a zjemnil tón, čímž skryl sarkasmus za laskavou starost.

Elena tomu nepřikládala velkou váhu; myslela si, že je Elias prostě jen neobvykle empatický, možná až příliš přemýšlí o ubohém toulavém psovi.