„Můžete jít,“ řekl chladným, nezaujatým tónem, aniž by paní Rupertové věnoval jediný pohled.

Paní Rupertová si s úlevou oddechla v domnění, že nic nezaslechl. Rychle sklopila zrak a spěšně opustila místnost.

Elena nebyla tak důvěřivá; pohlédla do Eliasových temných, liščích očí a vyčetla z nich opatrnost i hořkost.

„Slyšel jsi všechno, že ano?“ řekla Elena tichým, ale upřímným hlasem. „Promiň – ne