***POV: Hazel***

Odmítám ze svých plic vypustit byť jediný, trhaný nádech, dokud se těžké ocelové dveře výtahu nezasunou a bezpečně mě neuzavřou uvnitř klesající kabiny. Dokonce i v tomto krátkém, kovovém útočišti udržuji ve tváři strnulý výraz. Čelist mám pevně zaťatou. Ramena mi zůstávají strnule narovnaná. Vykročím do rozlehlé haly Thorne Industries a nakráčím přímo zpět k recepci; pohybuji se