***POV: Hazel***

Slepě následuji Jocelyn po betonových schodech k její verandě. Mrazivý noční vzduch mě štípe do odhalené kůže, ale ten chlad skoro nevnímám. Vstoupíme do jejího tichého domu a stíny předměstské ulice necháváme za sebou. Těžká ocelová závora zapadne na místo s ostrým, rázným cvaknutím. Tenhle jediný zvuk se rozlehne úzkou předsíní a uvolní tu křečovitou tenzi, která mi svírá bolavá