***Hazel***

„Moje matka upadla,“ řeknu. Přímo k věci. „Během přesunu.“

Nereaguje.

„Jak vážně?“ zeptá se.

„Je v pořádku,“ odvětím rychle. „Otřesená. Žádné zlomeniny. Pořád se na mě ptá.“

Gideonův pohled neopouští mou tvář. „A vy jste zůstala.“

„Ano.“

Ne defenzivně. Ne hrdě.

Jen fakt.

„Ptali se, kdy přijedete,“ pokračuje.

Přikývnu. „Jedu tam dnes večer.“

Další odmlka.

„Neodešla jste dřív,“ poznamená