***Hazel***

Probudím se dřív než budík.

Ne odpočatá. Ne svěží. Prostě jen… vzhůru.

V pokoji je ticho, na jaké nejsem zvyklá. Žádný řev skrz zdi. Žádné basy roztřásající podlahová prkna. Žádné sirény prořezávající spánek každých dvacet minut. Chvíli tam jen tak ležím, zírám do stropu a čekám, že se stane něco špatného.

Nestane se nic.

Jocelyn pořád spí na konci chodby, dveře má pootevřené a domem s