***Hazel***

Když odbije půl šestá, mám pocit, jako by mi hlavu vycpali vatou.

Dokončím svou práci, protože to je to, co dělám. Zavřu záložky. Přesměruji poslední hovor. Uklidím stůl, který jako by nikdy nezůstal uklizený, bez ohledu na to, jak často ho rovnám.

Když vstanu, Jocelyn okamžitě vzhlédne.

"Jsi v pohodě?" zeptá se, i když už zná odpověď.

"Musím se vrátit do léčebny," řeknu.

Na nic se nep