***Hazel***

Málem tam nejdu.

V tom to vězí – pro jednou jsem plná. Doopravdy plná. Thajské jídlo mi leží v žaludku, teplé a těžké, takovým tím dobrým způsobem, po kterém se vám chce spát, místo abyste se cítili prázdní. Jocelynino auto pod námi přede, když zahýbáme do té známé ulice, a na zlomek vteřiny uvažuji, že jí řeknu, ať jede dál.

Ale pokud to neudělám dnes večer, budu si pořád hledat výmlu