***Hazel***

Dveře za námi sotva zaklapnou, když se ozve zaklepání.

Žádné slušné zaťukání.

Ale ani agresivní.

Zkrátka... tam bylo.

Jocelyn ztuhne v půli kroku. Já se otočím, srdce mi už zase buší až v krku, a ona na mě pohlédne stylem *prosím tě, ať to není další průšvih*, než se vydá ke dveřím.

Otevře je.

Stojí tam nějaký muž.

Celý v černém. Ne ležérně v černém—účelně. Kabát, boty, rukavice. Uprav