***Hazel***

Pokoj pro hosty je až příliš tichý.

Není to ticho plné míru. Ani poklidu. Je prostě... prázdné.

Sedím na kraji postele, boty pořád na nohou a bundu složenou v klíně, jako bych se zase měla chystat na útěk. Dům kolem mě tiše bzučí – bezpečnostní systémy, vzdálené kroky, zamykání dveří kdesi v dálce. Nic z toho se ale nedokáže prodrat do mého nitra, kde mám všechno rozedřené do krve.

Joc