***Hazel***

Max se opře do sedadla a oběma rukama si promne obličej. „Asi bych měl říct tohle,“ zamumlá. „Je v pořádku jí říct ne, to víš, že jo.“

Podívám se na něj. Nedívá se na mě, jen zírá z čelního skla, jako by pečlivě volil slova.

„Myslí to dobře,“ dodá. „Ale když má o někoho strach, dokáže člověka naprosto převálcovat.“

Zaváhám.

Pak pomalu vydechnu.

„Já vím,“ řeknu. „Ale... tohle pomáhá.“

V