***Hazel***

Zbraň se mi tiskne ke spánku silněji, chladná a neúprosná, až bolestivě skutečná. Dech se mi konečně začne třást, hruď se mi zvedá příliš rychle, příliš nepravidelně a tep mi v uších burácí tak hlasitě, že sotva slyším něco jiného. Někde za mnou Jocelyn pláče, Max kleje, Preston říká něco ostře a kontrolovaně, ale na ničem z toho nezáleží.

Protože Gideon se na tu zbraň nedívá.

Dívá se