***Gideon***

Dveře se za námi sotva zavřely, když mi začal vibrovat telefon.

Jednou.

Podruhé.

Pak nepřetržitě.

Trent.

Samozřejmě.

Přejedu očima k Hazel, která stojí u postele, stále zardělá, stále zabalená v tom ručníku, stále na mě upírá pohled, jako bych byl to jediné v místnosti, čemu stojí za to věnovat pozornost.

„Co je?“

Žádný pozdrav.

Žádná trpělivost.

Trent také neztrácí čas.

„Našli jsme K