***Hazel***

Jocelyn nevyjde z koupelny skoro deset minut.

Nejdřív se jí snažím dát prostor.

Po tom všem, co jsme právě viděly, si to zaslouží.

Ale čím víc se ticho protahuje, tím víc se vztek, který ve mně hoří, začíná měnit v něco jiného. Ve starost. Pocit viny. Strach.

Protože celá tahle situace působí, jako by jednoho po druhém trávila všechny kolem nás.

Pomalu zavřu tablet a vstanu z pohovky.