Sara ležela znehybněná pod silnými, rozložitými kořeny prastarého stromu. Mrazivý déšť bičoval její křehkou postavu, promáčel jí šaty a měnil její kůži v led. Mráz se jí plížil po údech a svíral její klouby v tuhém, mučivém sevření. Svaly jí prostupovala tupá, těžká bolest, ale v jejím nitru hlodala ostřejší, zákeřnější trýzeň. Hlad jí drásal žaludek jako zubaté ostří. Hladověla. Chtěla se stočit