„Kéž bych měl tvou moc, byť jen na jedinou chvíli,“ zašeptal Henry tiše dívce ležící na jeho paži. Oči měla zavřené, ale úsměv na její tváři mu prozrazoval, že nespí; jen si vychutnávala doznívající pocity z jejich milování. Každý jeho dotek na svém těle vnímala tak, jako by odstraňoval drobný kousek únavy z jejího těla i duše a nahrazoval jej onou chybějící částí jí samé. Cítila se s ním celistvá