Sara si připadala, jako by se nacházela v té nejhlubší propasti v moři; temnota byla nejen absolutní, ale také těžká, příliš těžká na její křehké tělo a duši. Nemohla se nadechnout, protože to v její hrudi rozněcovalo oheň, ale ani se o to nesnažila. Ta potřeba postupně slábla s časem, který v oné propasti strávila. Už se jí však nebránila, ani té temnotě, ani té tíze. A proč by měla? ptala se sam