„Sáro...“

Zašeptal to Enzo, vydechl to, vykřikl, nebo možná to jméno pronesl jen v hlavě, neměl ponětí. Všechno kolem něj se zastavilo. Čas se zastavil. Zvuky se zastavily. Pohyby ustaly. Jeho mozek přestal pracovat. Dokonce na sekundu zapochyboval, že se mu nezastavilo i srdce. Stále stál, ale necítil své nohy. Nevěděl, jestli má věřit vlastním očím, nebo ne. Byla tam. Důvod jeho bezesných nocí.